Pokračování

Bekany

[Hovorna]

(8, 219) K našemu výkladu tohoto slova poznamenává p. red. Fr. Sekanina, že v jeho rodném kraji na Plumlovsku pod Drahanskou vysočinou říkají zašpiněným dětem »bakaný«. Tvar tento by bylo možno pokládati za pouhou hláskovou obměnu tvaru »bekaný« způsobenou t. zv. Stejněním (harmonií) sousedních samohlásek jako v čes. kamarád z Kamerad, taras z terasse a p. Ale byl by možný i výklad jiný, na nějž upozorňuje p. Jančařík z Nemile u Zábřeha poznámkou, že se v sev. Moravě v dětské řeči místo čes. ’e’ říká s výrazem ošklivosti ’a’. Mohlo tedy moravské bakaný vzniknouti i přímo z tohoto citoslovce týmž způsobem, jakým jsme vyložili původ čes. bekaný (z ’e’ a ’e’aný). S tím se shoduje i výklad J. Húska v Slovanském sborníku Pastrnkově (str. 159), v němž se dočítáme, že v Nové Vsi u Uher. Ostrohu žije toto citoslovce ’a’ přímo ve tvaru bak (nechoď tam, je to bak, je to bakané). Změny ’a’ — ’ak — bak a p. se vykládají snadno t. zv. hláskovou substitucí (nahrazováním podobnou hláskou), která má důvod v nepřesném vnímání a napodobení artikulace. — Že by se původ slova bakaný měl hledati v lat. paganus (= venkovan a přenesením pak = špinavý atd.), je právě tak k víře nepodobno, jako výklady, které jsme zamítli již v prvním článečku o slově bekaný. Pochybujeme, že by děti na Moravě byly tak honěny v latině, aby mohly z ní přejímati slova do své dětské řeči, nemluvíc ani o tom, že by ze slova paganus vzniklo spíše jméno podstatné než přídavné (je z něho, jak známo, utvořeno obecně slovanské slovo pohan). Také moravské pojmenování bot baganě, baganče nesouvisí nijak ani se slovem bakaný ani s lat. paganus; na Moravu proniklo ze slovenštiny a Slováci je mají od svých sousedů Maďarů (maď. bakancs = nízká bota pěší). — K výkladu o slově oupor (7, 310) a podobných názvech zvrhlých švestek připomíná p. J. J., že na Zábřežsku říkají takové nepodařené švestce »hôser«. Také na Valašsku říkají podle zprávy Václavkovy (u Kotta 6, 394) húser.