Pikkolo, rady typu: nesmíš na to myslet, najdi si nějakého koníčka.... jsou jistě dobře míněné (a co taky má okolí jiného říkat, když ti dítě přeje, ale pomoci nemůže?). Jako osmiletá čekatelka můžu říct, že nemyslet na to - NEJDE Ať jsem se snažila jak jsem chtěla, ať jsem si na hrb nakládala co jsem mohla, prostě jsem na to myslela kudy jsem chodila Bylo za sebe špatně z toho, že kamarádky nevědí, jak mi říct, že čekají přírůstky No jasně, že jsou to hloupé myšlenky, ale odpárat prostě nejdou Taky jsem měla myom a vzhledem k jeho velikosti pomeranče, jsem musela na operaci. Dělal mi opravdu velkou neplechu. No co ti budu psát.... Tvůj příběh mi přijde jako můj - prostě přes kopírák I já jsem otěhotněla (dokonce několikrát), ale vždycky jsem o mimčo přišla Na druhou stranu to, že se dařilo otěhotnět bylo prý velké plus. Jak jsem psala, tak po 8 letech marného snažení se nám narodila dcera. Ovšem s naší reprodukcí nám museli pomoci lékaři. Do smrti budu před nimi chodit zlomená v pase Určitě vyzkoušej co se dá, ale pomalu bych asi partnera začala zpracovávat, aby se s tebou šel podívat do nějakého CAR. Vždyť třeba ani jejich pomoci nebude potřeba... Držím ti palce a věřím, že se svého malého/velkého štěstí taky dočkáš