to je otázka času,za jak dlouhou dobu si tělo zvykne natolik aby už nevnímalo že v sobě má to co má,a bude vyžadovat víc.Znám to,v životě jsem natrefila na dva alkoholiky s nimiž jsem nějakou dobu žila.Samozřejmě když jsem viděla že se u nich opravdu jedná o závislost,rozešla jsem se.Každý kdo má problém s alkoholem se vyznačuje naprosto charakteristickým rysem-myslí si že on alkoholik není,že má vše pod kontrolou,okamžitě může s pitím přestat a jediný kdo s tím má problém je okolí,on ne.Víš,jeden z nich to měl nastavené tak,že ráno vstal kolem deváté,šel venčit psa,jeho další cesta vedla do hospody kde byl do zavíračky,takže přibližně do půlnoci,a klopil do sebe panáky,prokládal pivem,a věř mi,že by jsi dost často ani nepoznala že ten člověk má v sobě např.tři láhve vodky,protože to tělo už si na tu dávku tak zvyklo,že už to s ním nedělalo vůbec nic,nemotal se,špatně mu nebylo,ale dokázal být třeba agresivní.Jemu už v žilách neproudila krev,ale líh.Tělo si opravdu dokáže během let zvyknout na postupně zvyšující se dávky a potíž je právě v tom,že tvůj muž zatím pije jednu láhev,ale přijde doba,kdy si tělo zvykne a bude tu jednu láhev vnímat tak,jako kdyby tvůj muž nevypil nic.Bude chtít víc,tak bude potřeba vypít dvě láhve aby to tělo poznalo.Jenže po čase se bude opakovat to samé,dvě láhve už organismus nebude vnímat,až si na tu dávku zvykne a zas bude potřeba ji zvýšit.Může to trvat rok,dva,to je u každého jiné.Začala bych to řešit tím,že bych se snažila tak časté pití u manžela odbourat.Pokud mu to nepůjde,a bude trvat na tom že si musí splnit ten svůj limit,JE ALKOHOLIK.