Přidat odpověď
Schaumo, u mě to bylo tak, že jsem si pitím "řešila" deprese. Člověk se vykřičel, uvolnil a mohl další den fungovat. Jenže nastávaly psychicky vypjatěší situace, kdy jsem si dát nemohla nebo nebylo co. O to víc jsem se propadala do depresí a závislosti jako takové, někde tam jsem si po čase řekla, že se nemohu stále opírat o lahvičku čehokoli. Pila jsem více než dva roky, přestala jsem pít sama, mít tehdy info o nějakém dobrém psychologovi, obrátím se na něj, fakt to není jednoduchý boj a je poměrně těžké v tom období odvykání jenom nezaměnit jednu závislost za druhou. Plně jsem abstinovala tři roky, potom došlo k určitým hodně těžkým situacím- potratila jsem, byla jsem na ulici..., takže jsem se zase obrátila na skleničku, tohle už tam prostě bude, jak mi je ouvej, tahle touha se vrací, obrousit hrany něčím tvrdším.
Ad pití nyní, dám si... o Vánocích, Silvestru, narozeninách. Je fakt, že se pořád musím hlídat, ale celkem jsem v situaci, kdy si dám radši colu nebo džus.
Předchozí