v autobuse Já jela svou obvyklou trasu, on vyjímečně takový vysoký chlap v černém nešel přehlédnout. No ale vystoupil dřív, tak jsem si řekla smůla a neřešila jsem to. Já vystupovala na konečné. Došla jsem domů, udělala si kafe - a někdo zvonil - ON (vystoupil, došel domů, docvaklo mu že si může vzít auto a jet za busem - tak jel, pak se doptal a docela detektivně mě vypátral kde bydlím). Nevěřila jsem mu teda ani za mák a šla jsem s ním jenom na procházku. Trvalo to asi měsíc - romantika jak trám - držení za ruce maximum , no ale pak jsem mu řekla že ne (měla jsem v merku "lepšího" - z něj se ovšem vyklubal mizera první kategorie). Za měsíc přijel znova - dozvěděl se že stůňu, tak s koblihama těma mě krmil čtyři dny, až pátý den jsem "roztála" a pochopila že je pro mě ten pravej. A už jsem se ho nepustila 10 let