Teda tady to některé řešíte hodně brzo.
My máme dva dětské pokoje na tři děti(10 let, necelých 7 let, 2,5 roku) a zatím na moje občasné nabídky k rozestěhování reagují negativně, takže menší pokoj slouží jako herna, větší jako společná ložnice. Postele mají rozestavené tak, aby si do nich navzájem neviděli.
Na jaře se chystáme upravit půdičku nad předsíní na zašívárnu pro nejstaršího a časem se uvidí, co dál.
Sama jsem se k vlastnímu pokoji dostala až v 35 letech. Jako puberťačka jsem hrozně trpěla ve společném pokoji s mladší sestrou, ve čtrnácti jsem dostala "vlastní" pokoj, ale naši tam oba měli šatní skříně a někdy tam přespávala máma, takže soukromí nic moc. Teď jsem si vydobyla kutloušek, kde za sebou můžu zavřít dveře a mám klid.