Přikláním se pro - nechat nejstarší dceru mít svůj pokojík. A ať si ho sama pomáhá zařídit.

se svou ségrou jsem měla ooohromný pokojíček (tak 30m2) a vydržela jsem tam do 13ti. Pak v létě před nástupem na SŠ (byla jsem "rychlená", základka od 5,5r) mi mamka přenechala svůj kumbál na šití, já sama jsem si ho mohla vymalovat a naši mi koupili tenkrát nový stůl a knihovničku a koberec - pro ně investice jako hrom (byli hrozně šetřiví), to jsem si taky mohla vybrat (haha, ze 2 sestav ale mohla). Když mi v obchoďáku stříhali koberec na rozměr který jsme potřebovali, měli na to takový ten kovový střihací stůl, tam koberec rozvinuli, naměřili a šmikli - no a po všech stranách toho koberce byl vidět ten stůl tak mi došlo jak mrňavý pokojíček budu mít (2x2,3m). No ale byla jsem na něj nesmírně pyšná, hrozně se mi líbil i když byl tak prťavoučký (skříň s oblečením jsem měla stále v tom velkém pokoji a vůbec mi nevadilo že ten prostor zůstal ségře).