Pro muže z Jižní Ameriky je dítě obvykle mnohem důležitější než jeho matka, a to i pokud je do ní bůhvíjak zamilovaný. V ideálním případě (pro muže) se o něj stará někdo jiný, ale pocit "mám dítě" je pro něj na prvním místě.
V některých zemích může dokonce rozhodovat o existenci dítěte či matky (kamarádka přišla o dítě tak, že ji otec dítěte dostal do nemocnice, když se cítíla špatně, a na jeho přání ji byla bez jejího vědomí provedena interupce), pokud nastane při porodu situace, že se musí rozhodnout, zda přežije dítě či matka, otec, na němž obvykle rozhodnutí leží, se často rozhodne pro dítě (má jeho krev).

Na druhou stranu mohou být otcové z těchto zemí opravdu "nejlepší tátové na světě", citliví a chápající, kam se na ně hrabe průměrný Čech.
O tom, zda budu otci v tomto případě aspoň trochu věřit, bych se rozhodla podle jeho rodiny. Do jaké třídy patří, jaké má vzdělání, zda studoval u nás či ne, jak žili jeho rodiče, zda otec podporoval matku apod.

Pokud sestra doposud neměla potřebu otce zapsat do rodného listu, nemusí ani teď. Z Evropy se děti dostanou obvykle snadno, zpět to jde jen s PÍSEMNÝM SOUHLASEM RODIČŮ.