Ajko a ostatní, co jste reagovali na můj příspěvek.
To, že za vysvědčení jdu s dítětem do kina, restaurace, či cukrárny, ještě neznamená, že tak nečiním celkem často i během roku.

Též patřím do skupiny lidí, kteří mohou dítěti koupit prakticky cokoliv, ale ze zásady tak nečiním. Syn si bohužel vždy myslel, že náš život je standart a střet s realitou je a ještě bude dost tvrdý.

Po návratu z Anglie, kde byl ve svých 13ti letech na jazykovém pobytu, mu lezly oči z důlků.
Jeho pokoj 45m2, to byla velikost skoro celého bytu hostitelské rodiny.
X druhů sýrů, jogurtů, teplé obědy a večeře? Ráno cornflakes, k obědu bageta a večer kousek masa. Každý večer napuštěná plná vana a domácí bazén vyhřívaný na 30 stupňů? Malý bojler pro 4 člennou rodinu.
3x do roka dovolená v zahraničí? Angličani pořádně neznali ani Londýn.
Takto bych mohla pokračovat.

Ajko, divíš se, že syn tráví x hodin u počítače?
V deseti letech bych mu ho nekoupila, ani omylem.
Syn je zkrátka zvyklý, že ho NĚCO zabaví. TV, počítač apod. Nesportuje, málo se hýbe, nic moc asi nevytváří, a proč taky?
Můj syn si vždy přál TV do svého pokoje. Prý ho mají všichni. Ať mají, on ne.
Nepamatuju se, že bych se v dětství někdy nudila. Vypněte dnes bednu, počítač, MP3 a jiné výdobytky a uvidíte. Dítě se bude nudit, ale věčně do blba koukat nemůže.
Najednou vezme knížku, kus papíru, nůžky, nebo začne něco montovat, to už je celkem jedno.
Bude to ale on, kdo se zabaví.