Lído, zrovinka včera jsem vzpomínala, jak je škoda, že babička už nemůže blbnou s naší dcerou tak, jak to bývalo. ŽE JSEM SICE ROSTLA, KDYŽ DOSTALA NA HRANÍ RTUŤOVÝ TEPLOMĚR, ŽE JÍ DALA NA HRANÍ ŠPIČATÝ A TVRDÝ NŮŽ NA DOPISY že už ji nenaučí sprosťárny. Víš, já neměla tchýni ráda, ale jako babička byla fantastická a byť si s vnučkou hrávala (jinak) vnučka ji milovala a moc nám(ano i mi) chybí. Nejde o to, že hry jsou nebezpečné, jde o to, že prarodiče se vnoučkovi věnují tak, jak to umí jen babičky a dědové a ačkoli jsem mnohokrát rostla a nadávala, byla to skvělá babička. Moje maminka taková není, je zodpovědná a opatrná, dává pozor,předvídá a nevymýšlí blbiny, ale dcera už z ní není tak odvázaná, prostě není to ono. Ta první babička, byla jiná - svá a skvělá.