Souhlasím s tím, že stát se může úraz kdykoliv a kdekoliv, ale pak záleží už na samotném přístupu hlídajících.

Vidím totiž sama 2 světy - u jedné babi se hlídá tak, že se fakt dětem věnujou oba na 100%, ale nikdy bych je neviděla dělat něco vyloženě nebezpečného, prostě se nehodě předchází a nebo se zúčastní "akce" oba prarodiče - na každé dítě 1 hlídač.

U druhé babi je hlídání jen 50% - protože tchán už není schopný hlídat a babička jde klidně s dětma do řeky pouštět lodičky a ještě mi líčí, že mladší syn je divokej, že měla co dělat, aby jí tam nespadnul, že stačilo málo. A že chce mít na hlídání jen 1 samozřejmě to starší dítě, které už je rozumnější... Ale pak nechápu, proč s nima musí provozovat tyhle a jiné věci, kde je velké riziko, že se fakt něco stane a dokonce mi to líčí, snad abych jí litovala a děkovala, jak to bylo těžký hlídání??? A to bohužel nebylo poprvé... Ale hlídat mooooc chce, to je ten paradox!!!

Takže sama za sebe a už jsem to řekla mockrát, chce to pravidla a důvěru a někdy i zdravej rozum, pokud to tam není, tak vždycky budou pochybnosti a pak si říkám, lepší nehlídat, než řešit důsledky a já trnu strachem, co zase bude...