Sojko, tak pod tvoje téma se můžu rovnou podepsat. mám děti přesně jako ty, 07,09 a posledních pár týdnů se žárlení starší vyhrocuje. Dříve nebyl problém. Vždy usínala sama v pokojíčku, položila se, zazpívalo se, pusa a spalo se. Teď je to hrůůza, vymýšlí vše možné, brečí, že jí bolí nožičky, ručičky,nemůže dýchat, má kašel, že jí nejdou zavřít očička..jen abych u ní zůstala, hladila , mazlila(doufám, že to rozeznám až jí fakt bude něco bolet)....nemyslím si, že se jinak přes den mazlíme málo. Ale mladší holt vyžaduje péči a starší se cítí být odstrčená.Teď se dokonce začala v noci budit a chtít mlíko. Od roka spí celou noc!!!!! Taky nevím, zda jí to mléko dát a mít klid-jinak totiž následuje srdceryvná scéna, která vzbudí celý barák+mladší mimi.Nebo být nekompromisní a zůstat u staých zvyků, alá v noci se mléko nepije, bude ráno....Je to náročné nejen pro děti ale i pro rodiče.Jsem nevyspalá a ne v pohodě pak celý den.

Někdo tu psal, že na 1,5 roce mladšího dítka bude lépe, no tak snad a už se teda moc těším až budou holky parťačky.

Teď nám docela pomáhá hra na kočičky-vymyslela dcerka. Ona je malá kočička, já velká a mazlíme se , mňoukáme na sebe, drbeme za uchem a vrníme...je to jen "naše" hra do které se mimi aktivně nezapojuje. Příjde mi, že to u nás funguje lépe než zapojování do vaření, pečení...asi tam jdem fakt o to pomazleníčko.
A proč to člověk řeší???? No přece máme děti rády a chceme aby z nich vyrostly duševně zdraví lidé, které nic v dětství nepoznamenalo....atd...aspoň se o to snažím a řeším to v sobě.
Díky za tip na Prekopovou, seženu, přečtu.