Tak, už víš, co dělat, já ti teď napíšu, co nedělat
Mám bratra o sedm let mladšího a běžně u nás byly tyto konverzace:

Já, hraju si s panenkou (v klidu a míru, nikoho tím neotravuji
Bratr: Dej mi tu panenku, ona je moje!
Já: Jak asi může být tvoje, když jsi kluk! Dostala jsem ji já, dlouho před tím, než ses vůbec narodil!
Bratr: Mami! Já si chci hrát s tou panenkou!
Mamka: Lenko! Opravdu ji teď tak nutně potřebuješ? To mu ji fakt nemůžeš půjčit?
Já: (s brekem, neshody dodnes těžce nesu) Ale mami! Já jsem si s ní teď začala hrát!
Mamka: Už jsi velká, vem si perličky a udělej si nějaký náramek.

Často jsem to pak řešila tím, že jsem si začala hrát s nějakým bratrovým autem a do dvou minut jsem měla panenku zpátky