Mirko, ono se víc vidí ty chyby na "cizím" dítěti, tak asi proto dokázala Tvoje švagrová okřiknout Tvoje děti. Děti jsou vždycky citlivé "téma". Já mám pár kamarádek s dětmi. S jednou vycházíme úplně perfektně, u jedné jsem teď byla po dlouhé době a ten jejich synek na nás pořád křičel, co smíme a co nesmíme dělat (jako dotknout se zdi a lednice a tak) a maminka se jen smála a nic mu neřekla. Tak jsem mu pořád dokola vysvětlovala já, že mu s tím náš malej nic neudělá, když sáhne na to a to. Hladila jsem ho a pořád říkala, že se nic neděje a snažila se odvést jeho pozornost, ale nebylo to skoro k ničemu. Tomu chlapečkovi jsou tři roky a tak od jeho roka a půl jsou problémy, když přijdem k nim domů, nechce nic dát. U nás si půjčuje všechno. Myslím, ale že nemá cenu se na něj zlobit, protože on neví, jak to má být. Tak mu to pořád vysvětluju. A ona se i ta maminka časem zamyslí. Tak i ten samej problém s braním hraček jsme teď měli u další kamarádky a ta taky nějakou dobu s tím nic nedělala a včera už jsem se tam ani netěšila, a zrovna včera začla malýmu vysvětlovat, že to nesmí brát, tak to bylo fajn. Asi Ti radím, aby jsi si dceru švagrovců ohlídala sama, aby nebouchala Tvoje děti. Stejně jako by jsi si ohlídala svoje. Jasně a nahlas mluvit a buď se švagrová naštve, nebo jí to dojde.