Když bylo dceři cca 20 měsíců, bylo léto, zkoušela chodit venku i doma bez plíny. Doma jsem měla stále nachystaný nočník. Po jídle jsem ji posadila na nočník nebo venku šly zkusit do travičky. Jinak jsem se jí dost často přes den ptala, jestli se jí nechce čurat nebo kakat. Tím si docela dobře začala uvědomovat o čem mluvím. Sama záhy začala říkat ano nebo ne. Když jsem měla dojem, že by se jí mohlo chtít, protože pila a říkala ne , tak jsem jí vybídla, jestli by to nechtěla jen zkusit. Občas se stala nehoda, že nestihla doběhnou na nočník a počurala i pohovku. Nikdy se však nepokakala. To vždy stihla. Když se vyčurala nebo vykakala do nočníku, měly jsme z toho radost. Vždy jsem jí říkala, že je šikulka, že si řekla , že se jí chce... Nebo že bylo fajn, že jsme to jen zkusily.
Takto postupně zvládla chodit i spát bez plíny. Nikdy jsem ji v noci nevysazovala.
Zkuste u syna třeba moji zkušenost, prostě pořád se ho ptát, jestli necítí potřebu, jestli ho bříško netlačí atd.