Přidat odpověď
Ahoj Demeter,
díky za ozvání, hned jsem jásala, když jsem viděla ohlas. Abych ti řekla pravdu, tak jsem už pět měsíců od druhého potratu. Ale až v poslední době se mi nakupily ty nepříjemné zážitky, co se reakcí okolí týče. Moc mi pomohlo(i když to zní divně), že také nemáš potřebu vidět matku. Ne, že bych ti to přála, to vůbec, ale že procházíš podobnými pocity. Mám v pátek 31narozky, chystala se opět rodinná oslava. O víkendu jsem rozeslala sms, že ji ruším. přání typu: tak ať vám to letos vyjde! by mě asi dohnala k násilí....nemám kolem sebe vůbec nikoho, kdo by potratil nebo neměl děti a chtěl je, takže jsem ráda, že se tu trochu můžu vypsat. Doma se mi o tom nechce mluvit s nikým. Snažila jsem se být statečná a udržet nadhled a chodit za kámoškama jakoby nic, ale bylo to vždycky takzvaně chození si o facku. Asi to nemyslí zle, ale ona i komunakce dost vázne, když se mluví o dětěch a já k tomu nemám co říct a oni se ptají, co se mnou je. Jinak jsem totiž hodně ukecaná a společenská. Nemáš nějaké zkušenosti s metodou paní Mojžíšové? Přeji ti vše dobré a ať ti holčička hezky roste.
Měj se!
S
Předchozí