stello, diky za odpoved, drz se manzela a citlive kamaradky a na ty ostatni, co nechapou, se ted vykasli, treba maji prijit do tveho zivota jini lide, kteri jsou vnimavejsi a s nimiz si toho budes mit hodne, co rict...drzim palce, aby to tak bylo...
o cviceni dle mojzisove bohuzel nic nevim, takze nemohu slouzit:-((
jo a jinak moje mama je podobny "model" jako ta tvoje, naprosto nechapu, jak muze matka rict neco takoveho dceri, jde to uplne mimi moje moznosti chapani...moje mama me jeste v nemocnici, kde jsem bojovala o zivot sve holcicky, premlouvala, abych "to" dala pryc, ze "to" treba bude postizene a ze si zkazim zivot, a podobne uzasne hlasky...a na podzim se s ni manzel pohadal, kdyz pravila, ze to stejne ani nebylo dite, ale jen embryo a ze to tak nesmime brat...a bla bla bla a ze se ted k ni chovam jako nejaka holka z decaku (to jako, ze s ni nemluvim, ze si dovolim nebrat ji telefon a uz se dal nenechat ovladat...) a to se manzel nastval a neco pekne od plic ji rekl a to je to hodne velky klidas...no a ja se vlastne citim jako holka z decaku, prijde mi, ze jsem vlastne ani mamu nikdy nemela, tedy takovou, co by byla "mama", jinak vsechny materialni statky byly zajisteny z jeji strany svedomite, jen se citim, ze me nikdy nemela rada...uf to jsem se sakra rozepsala...