ahoj, byla jsem v motole na CT s 15 měsíčním synem. Byli jsme ambulantně, ráno přišli, večer odešli. Ráno směl dostat 100 ml sunaru, primář povolil celou 250, když ho viděl. I tak to byla síla ho udržet, na CT šel až kolem 14 hodiny... uf. ALe mají tam všude herny, na všech vyšetřeních ho vlastně vyšetřoval doktor mezi hračkama v dětském koutečku ordinace, pak se bavil se mnou, zatímco si dítě hrálo. To celý průběh hodně ulehčilo, stres pro dítě a pro mě minimální.

Samotné CT - nechali mě jít až dovnitř, celu dobu jsem ho držela, mluvila na něj, až ho "udusili" do narkozy (to teda mi bylo trochu úzko, když vidíš jak ti dítě vláční...). Vyšetření trvalo cca 20 min, pak odvoz na oddělení, já čekala v předsálí, jela jsem s ním na oddělení. SLibovali mi, že si pár hodin pospí -haha. Probral se asi za 20 minut, vzteklej z kanyly co měl v ruce, já a sestra jsme ho neudrželi, mlátil sebou, řval do ochraptění, primář mu to s úsměvem vyndal, že teda to nevidí na komplikace a že žíly jsou kdyžtak pěkný. Měl ležet alespoň 2 hodiny, to se taky nepodařilo, po 20 minutách jsem se s ním musela přesunout do herny (byli jsme na oddělení dětské neurologie), tam jsme zůstali ještě 4 hodiny, večeři už malej dostal a pak jsme šli domů, podepsala jsem reverz (byla jsem ale dohodnutá s primářem, že je to tak ok, jen oni reverz po narkoze prostě potřebovali).

Syn na to pak vzpomínal jako na velký radostný dobrodružství - pro něj to bylo něco jako návštěva v Človíčkově, já byla totálně odvařená a vyčerpaná