Zažila jsem něco podobného, ale už je to dávno a s novorozencem

Nikdy se mi z hlavy nevymaže jak můj ex tehdy z nějakého primitivního důvodu na mě uprostřed noci ječel "ty krááááávo blbáááááááááááá" a Stáňa sladce spala, byla žloutenková, a naštěstí jí málo co vzbudilo.
Uf, pamatuju si jak jsem si ještě za začátku říkala (a dařilo se) že mě nesmí vidět brečet, přišlo mi, že sde na mě kouká tkovejma zkoumavejma očima.

Počka jsem až usne a vyprskla potom.
ten pocit "matky plačíc nad dítěmen mi to nikdyx nedovolil"

Taky mám hooooodně vzpomínek na hodně monetů, zy který se dnes a denně Stáně omlouvám.....

Ale naučila jsem se to brát tak nějak......přijatelně......
d+ělám všechno prtoo, abych svoje děti ZBYTEČNĚ nvystavovala podobnejm potížím, v životě se ne všechno povede, ale jakmile zjistím, že to dál nejde,netrápím je ani sebe.
ale, kdo nezažil, nepochopí.
JSI DOBRÁ MATKA, neboj, i já jsem

čas to nezahojí, ale převede na "zkušenost", příště už to neuděláš, to mi věř