Ahoj,
už skoro tři roky je mi střídavě líp a střídavě hůř, v poslední době mi bylo docela dobře, ale dneska jsem se složila a konečně si dojela do Bohnic do krizového centra. Psycholožka mi řekla, že mám přijít ještě zítra, až tam bude psychiatrička, že bych možná dostala antidepresiva a že budu chodit měsíc do stacionáře na pár hodin denně na skupinovou terapii, pak se uvidí.

Já mám hroznej strach... Nevím, co bude, jak bude, nevím, jestli mi nemůžou antidepresiva nějak ublížit, třeba že si na ně zvyknu a budu je pak muset brát pořád, nikdy jsem je nebrala. Já se hrozně bojím...

Ani nevím, co mi je...psycholožka mi řekla, že to není vyloženě deprese... já nevím, co to je, jsou dny, kdy je mi docela dobře, a jsou dny kdy buď pořád jenom brečím, nebo je mi tak špatně, že brečet nemůžu, ačkoliv bych chtěla, protože si myslím, že by mi to pomohlo. Pořád se všeho bojím, úzkost, nedokážu si představit, co bude za dva roky, za tři, všechno mi připadá beznadějný. Udělat cokoliv (někam dojít, uklidit, nedejbože se něco učit - já mám teď zkouškový a to je teda katastrofa) je strašnej problém, nedokážu sebrat energii nutnou k tomu vstát a něco dělat. Nic nechci. Pořád jsem sama. Nesnáším se, nevydržím se sebou, připadám si blbá, k ničemu. Pořád se strašně bojím. Někdy. Někdy je mi zase dobře.

Občas mě napadá, že bych se měla na všechno vykašlat, ale docela se mi tyhle tendence daří držet pod pokličkou, dneska jsem se ale docela složila a vylekalo mě to tolik, že jsem šla do toho krizovýho centra, bála jsem se, že bych si mohla fakt něco udělat, nechci, ale člověk neví, co ho napadne, bojím se sama sebe.

Já mám strach, nevím vůbec, co od tý skupinový psychoterapie čekat...nebo od těch prášků, jestli je dostanu... Já bych si tak přála, aby mi to pomohlo...

Uklidněte mě někdo... Má tu někdo zkušenost se skupinovou psychoterapií? Jak to probíhá, pomáhá to? Co mám čekat, co si o tom myslet, nemyslet, co to je, co to není... Je možný vůbec, aby mi tady po tomhle zase někdy bylo úplně dobře, ne líp, ale abych byla úplně v pořádku, nemusela se pořád hlídat, aby mě něco nerozhodilo, abych do toho nespadla znova? Já si vůbec nedokážu představit, co jim tam asi budu říkat... Dobrý den, jsem XY a jsem tady, protože...co? Já si to neumím představit, bojím se, že tam budu za blbce, nebudu vědět, co mám říkat, jak se chovat... Nemáte někdo zkušenost?