TEREZO JÁ OSOBNĚ JSEM Z TOHO JELEN.
Rodinné konstelace

Terapie pevným objetím je často doplňována Rodinnými konstelacemi, tzv. stavěním rodinných systémů, nerozlučně spjatých se jménem Berta Hellingera. Zesilují a doplňují účinek TPO, což platí i obráceně - TPO je častým a vhodným pokračováním stavění rodinných systémů. V pojetí TPO nejsou rodinné konstelace samoúčelným prvkem, ale napomáhají lepšímu pochopení a řešení klientovy situace.

Existují skryté dynamiky, které spojují jednotlivce s jeho vlastní rodinou. Tyto dynamiky je možné zkoumat právě pomocí stavění rodinných systémů. Rodinné systémy ukazují, že každá rodina, každé pokolení má něco jako vlastní "svědomí".

"Když člověk chce do hloubky pochopit rodinné konstelace, musí se zbavit tradičních představ o terapii. To, co zde děláme je zcela jiný proces. Tak například podle terapie si člověk řeší problémy krok za krokem, nezřídka po dobu několika let. U rodinných konstelací je tomu úplně jinak a vy se musíte, jestliže tomu chcete porozumět a jestliže to na vás má skutečně hluboce působit, vzdát představy lineárního procesu, procesu trvajícího dlouhý čas, procesu „práce na sobě“.
Rodinné konstelace jsou v podstatě jednorázová záležitost. Dojde k tomu v okamžiku a tento okamžik je mimo čas.
To, že se to děje mimo čas, můžeme doložit například tím, že v jedné konstelaci stojí jedna žena, její syn a její pradědeček, který je již 50 let mrtev. Ale ve chvíli konstelace je pradědeček stejně přítomen jako osoba, která si konstelaci staví.
To tedy znamená, že čas je tu zrušen. Vycházíme z lineárního času, ve kterém jedno vyplývá z druhého a dostáváme se do jiné roviny, ve které se vrací věcem, které se díky určitým událostem dostaly do nepořádku, jejich řád. Když je konstelace u konce, vracíme se, dalo by se říci, do naší časové roviny. Potom odejdeme domů a někdy to ještě trvá dost dlouho, než se to, co jsme prožil, vnitřně správně projeví, než to cvakne nebo dosedne. Tento proces je však již dávno ukončen; to, co bylo třeba udělat, už je pryč. Co je třeba udělat navíc? Je třeba nechat to projít a nedělat nic."
(B. Hellinger, seminář 25. 10. 2001 v Lipsku)Tato metoda zprostředkovává pomocí krátkodobého postupu hluboce působící obraz vlastní rodinné konstelace. Tím pomáhá dostat se ke kořenům nejrůznějších vážných životních obtíží, které nám nedovolují, jednat v souladu s vlastní žádoucí identitou jako zdravý dospělý člověk. Příčiny těchto obtíží je třeba vyzvednout z nevědomé oblasti do našeho vědomí, abychom se s nimi byli schopni vypořádat. Nezbytná je ochota smířit se a přijmout skutečnost takovou, jaká je. Zvláště ve spojení s terapií pevným objetím podle Prekopové nám pomůže přijmout naše předky se vším, co k nim patří tak, abychom si mohli vážit sami sebe i toho, co jsme po nich zdědili.

Klient podle vlastních pocitů a vidění postaví svoji současnou nebo původní rodinu a znázorní tak její systém. Každého člena rodiny zastupuje jeden člen skupiny. Klient dá každému člověku takové místo v prostoru, jaké cítí, že má v jeho rodině. Zástupce potom vyciťuje za toho, koho zastupuje, aniž by do něho promítal své vlastní pocity. Terapeut podle výpovědí a postojů zúčastněných hledá chybu, která působí v rodinném systému, a řeší ji změnou postavení, dokud nenajde optimální stav.

Stručně uvádíme zákony platné pro správné fungování systému rodiny tak, jak je na své přednášce v Praze v r. 1999 uvedl Bert Hellinger.

1. Zákon následování
Každý člen rodiny má právo na sounáležitost s ní a je-li mu tato sounáležitost odepřena, svědomí nevědomě způsobí, že vyřazený člen dostane ještě jednou v rodině místo. To se stane tak, že vyřazená osoba je v další generaci napodobována nějakým jiným členem rodiny, který tak nemůže žít vlastní život, ale žije život zavrženého. Vznikne jednoduchý propletenec, který však může být komplikován, pokud jde o identifikaci s jedincem opačného pohlaví. Postižený je potom ohrožen homosexualitou či transexualitou.

2. Zákon rovnováhy
Svědomí se řídí vyrovnáním mezi ziskem a ztrátou. Utrpěl-li někdo v rodině škodu například postižené dítě, další sourozenci si netroufají plně žít svůj život, protože cítí vinu za to, že se jim vede lépe. Když to postižené dítě pozoruje, vede se mu špatně, protože je má rádo.

3. Zákon pořadí
V rodinách existuje skrytá posloupnost a každé provinění proti tomuto pořádku je potrestáno. Kdo tu byl dříve, má přednost před tím, kdo přišel později. Nejde o přesilu, jde o přednost a úctu.

I. rodiče mají přednost před dětmi
II. starší dítě má přednost před mladším
III. první partner má přednost před druhým
IV. vlastní dítě má přednost před adoptivním

Porušením těchto řádů se dostávají jednotliví členové na nepatřičná místa např. syn na místo odmítnutého manžela. U této terapie je proto na závěr důležité vykázat členům jejich skutečná místa v rodinném systému a také přijmout všechny jeho právoplatné členy. Teprve tehdy, když propojení do příbuzenských řad proběhne v lásce a úctě, může se mám a případně i našim dětem dobře dařit.

Systemická terapie pomáhá především uvědomit si hloubku a šířku vztahů, ve kterých žijeme a poukazuje na narušení, které ve vztazích vzniklo a ovlivnilo celý rodinný systém. Potvrzuje myšlenku celistvosti - nejsme jen jednotlivci, které náhoda dala dohromady. Všichni jsme součástí jednoho celku a každý z nás v něm má své nezastupitelné místo. Mezi členy rodiny vládne vzájemná solidarita a sounáležitost, všechny spojuje svědomí rodu, které stojí nad osobním svědomím a brání čest každého člena. Pomáhá navrátit člověka do řádu lásky a přijetí, vrací mu jeho důstojnost a jeho životní roli.


Bert Hellinger se narodil roku 1925. Již v mládí měl potíže kvůli svému přesvědčení, odmítal se účastnit setkání „hitlerovské mládeže“, gestapem byl označen kvůli spolupráci s katolickou mládežnickou organizací za potenciálního nepřítele říše. V 17 letech šel bojovat do války, přes mnohé obtíže (včteně pobytu v zajateckémn táboře) se nakonec dostal do válečného tábora v Belgii. Ihned po válce vstoupil do katolického řádu, později se stal knězem. Velký vliv na jeho myšlení mělo také 16 let působení v Jižní Africe, kde byl knězem a misionářem u kmene Zulu. Život v diametrálně jiné kultuře mu dodal cit pro nahlížení na relativitu hodnot v různých kulturách.
Po 25 letech odešel ze řádu a rozhodl se pro studium psychoterapie. Prošel psychoanalytickým výcvikem. Před jeho skončením se seznámil s Janovovou primární terapií a devět měsíců věnoval studiu tohoto přístupu. Kolegové z výcviku jeho zájem o Janovův přístup nesdíleli, to byl také důvod, proč se Hellinger od psychoanalýzy odvrátil. Zároveň hledal dál. Věnoval se Gestalt terapii a transakční analýze. Analýzu scénářů z transkační analýzy (tj. opakující se vzorce chování ve vztazích) rozšířil napříč generacemi. V tomto mu byly inspirací především myšlenky Boszormenyi-Nagye. Hodně se věnoval rodinné terapii. Zúčastnil se školení v hypnoterapii Miltona Ericksona a NLP (neurolingvistické programování). Vliv měl i Frank Farelly s jeho provokativní terapií a Jiřina Prekopová s terapií pevným objetím. Hellingerovy rodinné konstelace lze vnímat jako integraci rozmanitých směrů a přístupů.
(více na www.hellinger.com)