Já brečela týden .. že proč mi to ta příroda dělá tak těžké - protože samozřejmě dr. hned mluvil o případné redukci .. a já nevěděla co mi na to řekne manžel a já si neuměla představit, že bych měla dát nějaké miminko pryč. NO manžel to vzal velmi statečně! Řek že určitě v žádném případě redukce ne a že pokud to příroda nevyřeší sama musíme jím dát šanci všem.

No a tak jsem se vzpamatovala, zakázala si brečet a přikázala se radovat - že přece můžu být šťastná!!! jenže se přiznám, že se bojím aby to dobře dopadlo - to je jasné. Nicméně teď se děsím, že 15.2. na kontrole už nebudou všechny, už si to neumím představit. Před 14 dny měli všichni po 2,5cm a vypadaly prostě jako miminka - ač takové malinkaté ...už si neumím představit, že by to bylo jinak.