Přidat odpověď
Tak u nás taky zasáhla matka příroda, máme děti 18 měsíců od sebe (kluk a holka), představovala jsem si tak 3 roky. Teď mají 4,5 a 3 a pokud se zrovna nervou, tak se hróózně milujou, bohužel ty pošťuchovačky a tahanice spíš převládají. ALe parťáci jsou, když nejsou spolu, tak se jim po sobě děsně stýská a já jsem nakonec ráda, že to tak dopadlo.
Navíc nám to umožnuje dělat věci dohromady, letos už oba lyžovali, bruslili, v létě jsme jezdili na kole, malá s kolečkama, starší bez nich, dokonce chodí do jednoho kurzu plavání a tak.
Teď bychom chtěli třetí miminko, snažíme se od listopadu a zatím nic, tak na jednu stranu váhám, jestli do toho jít, rozdíl bude min. kolem těch 4 let od mladší, 5,5 roku od staršího. Je to už docela velký rozdíl (v mých očích), ale zas mladší je taková chůvička a nejspíš by miminkem byla fascinovaná a na druhou stranu by měla stejně starého bráchu na ty lumpárny. Zas ale to třetí by bylo trošku později osamocené a na 4., které by bylo věkem blíž k tomu 3. už se prostě necítíme, ani psychicky, ani finančně natož organizačně.
Jinak teď lituju, že jsme do 3. nešli když mladší bylo kolem 2 let, bohužel jsme řešili rodinnou patálii a neměli jsme na to vůbec myšlenky. No, všechno je tak jak má být...
Nejsem moc pro velké rozdíly, mám sestru skoro o 9 let a začali jsme si konečně rozumět před 2 lety, do té doby to bylo o ničem, dětství taky na prd, jednak jsem byla jedináček, takže jsem dost žárlila, pak zas puberťák a ségra mě ve svých 5-6 letech nesmírně štvala a i teď to není ideál, já už mám rodinu, ji děti zatím neberou. Vím, že to tak může dopadnout i u menších rozdílů, ale to parťáctví jsme si fakt neužily a nebýt dvou bratránků a nevlastní ségry o rok starší, bych měla dětství o ničom.
Předchozí