Rozhodla jsem se citem (a manžel nebyl proti). Děti jsou od sebe 2 roky. Starší je taky silně vztekací, ale pod vlivem toho mladšího (čerstvého) to zatím zvládám dobře: Není moc čas na diskuze a rochnání v nějaké scéně u staršího a není moc čas na řešení s prominutím "kdejakého prdu" u mladší. Sice docela kmitám, ale po starším už mám rutinu a dovedu mnohem efektivněji využívat čas. Celkově nemám moc dojem, že bych se dřela. Takže hlavně se toho nebát, ono to docela dobře jde. Zkušenost s větším odstupem mám jenom osobní - se svojí sestrou, ale my jsme od sebe 10 let. Vztah máme dobrý, leč faktem je, že jsem vyrostla prakticky jako jedináček. Starší ségra si se mnou nikdy nehrála (nedivím se), nedokázaly jsme sdílet jeden pokojíček (kramařila jsem jí ve šminkách a nemohla si tam vodit frajery), vztah jsme navázaly až později a i tak mám dojem, že máme ještě rezervy.