Naše malá,budou jí 3 je také citlivé dítko, už od miminka je uplakaná,lítostivá. Když na ni promluví někdo cizí (třeba i můj brácha), tak sklopí hlavu a vypadá, že se zhroutí. Začala jsem s ní chodit do MC a když si zvykla na prostředí asi po půl roce a na pani učitelku, která tam dítka hlídá jsem ji vyprávěla že by bylo fajn, kdyby tam vydržela chvilku bez maminky, že musím něco zařídit a pak se pro ní vrátím. Povídala jsem jí to celý den před našim dnem D a neustále jí opakovala, že ji tam odvedu a zase si ji vyzvednu. Byla naprosto v pohodě,sice si prý s dětmi moc nehrála a stále se držela u hlídací tety,ale zvládla to. Chodí takto každé úterko na 3 hodinky a je moc spokojená. Stále e tedy ubezpečuje, že se pro ni vrátím a učitelka ji chválí. Že je prý úžasně společenská. Vylezem před MC a je z ní zase citlivej uzlíček,kterej neodlepí oči od země,ale zlepšuje se to a občas i odpoví někomu cizímu,když se ji něco zeptá. Odpovídá teda stylem,že něco huhňá,ale je to pokrok. Já byla v dětsvtí naprosto to samé. Určitě se otrká,ale pomalu a hodně s ní mluvit. Alespon u nás to zafungovalo.