tak nějak - když je aktivita uvážena selským rozumem a chtěná jejím aktérem (nejen na počátku ale i v průběhu), je to fajn. Když je aktivita vnucena ať už rodiči, okolím, trendem, pocitem že "se to má"... není to fajn.

Na druhou stranu ani odříkání něčeho dítěti protože "se to nemá" nevyzní tak jak by si rodiče přáli. Já jsem jako všechny školní děti chodila na kroužek pionýra. Naši mě odhlásili, hlavně z politického přesvědčení, a chodila jsem ještě do hudebky a do sokola. No to bylo zdůvodňování před ředitelkou školy proč nechodím.... Já samotná jsem z toho rozum ještě neměla, politicky mi to bylo šumák v 7 letech že, akorát mě mrzelo že jsem nemohla chodit s ostatníma dětma, cítila jsem to jako příkoří od našich že tam nesmím. Mysleli to se mnou určitě dobře, nechtěli aby mi někdo vymýval mozek apod., jenže já tak přišla o kamarády.