Ano bavíme se o ní hypoteticky už rok, jenže já z něho prostě cítím tu nechuť to řešit, kdykoliv se k tomu vrátím, tak chvíli to semnou probírá a pak už je na něm vidět jak je otrávený. Včera mi řekl ať si už nechám ty svoje nátlaky, což byla pro mě ta poslední kapka. Nesem žádná pipina co potřebuje chlapa nutit ke svatbě, na to se opravdu nesnížím.
A proč jsem dala malýmo jeho příjmení, no asi jsem právě doufala, že časem mě o tu ruku požádá, já bláhová. V té době pro mě svatba opravdu důležitá nebyla, těšila jsem se na mimiko.
Jinak náš vztah je i po tolika letech naprosto super a mě hrozně mrzí, že nám to kazí taková věc jako je svatba.
Pro mě ale prostě už důležitá je, takže nevím jak to s náma dopadne, pokud nezmění svůj postoj.
Jestli si chce nechávat otevřená vrátka, tak to mu tolerovat nehodlám, jak tu někdo psal, nechci mu být dobrá jen na praní ponožek, vaření atd.