Jen bych chtěla podotknout, že všechny zmíněné situace už dnes jdou poměrně dobře "ošetřit". I nemovitost se dá zakoupit takzvaně "napůl" a zanést do příslušného katastru nemovitostí, existují závěti uložené u notáře, životní pojistky vinkulované ve prospěch toho druhého, notářský ověřená plná moc pro případ hospitalizace v nemocnici - poskytování údajů, alimenty - je jedno, jestli jsi manželka nebo družka, podstatné je, je-li otec uveden v RL dítěte jako otec...a tak podobně. Teď se bavíme o rovině materiální a zajištění do budoucna, co by - kdyby. Jen prostě chci říct, že to jde zajistit i takto a manželství v tomto ohledu není samospasitelné a berličkou v tom pravém slova smyslu. Chápu, že jde asi jen o ten "pocit", pokud se ale chlap rozhodne odejít, odejde tak i tak a prstýnek nebo neprstýnek mu v tom nezabrání. Pokud je ošetřeno výše uvedené, není co řešit. Pokud i přesto je třeba se "vdávat", chápu to, pokud ne - pousmívám se a musím konstatovat, že možná chápete manželství jen jako prostředek k materiálnímu zajištění. Vztah není papír a papír není vztah. A´t tak či tak, pro oba modely soužití se vždy musí najít...ti dva praví, kteří se dokáží dohodnout. Ostatně jako ve všem.