Úplně těc hápu, měla jsem to stejně, i když to nebyla babička, ale moji rodiče
Starší k nim utíkal kdykoliv jsem se miu nevěnovala na 100 % a oni ho teda navíc neskutečně rozmazlovali, takže když měl poslechnout, prohlásil, že jde k babičce, tam poslouchat nemusí (krásná bezelstnost ve 2,5 letech)
tak dostl zákaz utíkat tam sám, měl povolenou dobu, kdy tam může a jinak ne, nesměl bez mýho svolení. Pochopil to hodně brzo a rtespektoval, a náš vztah trochu pochroumaný narozením miminka se zlepšil a zůstal moc pěkný, stejně jako před miminkem.

a taky souhlasím s tím, že jsem stihla něco udělat, když byli kluci spolu, malý vyžadoval pozorrnost a bráška mu stačikl, a já jsem mohla v klidu na wc nebo vařit, pochopitelně jsem je měla oba v kuchyni, takže to nebylo až tak hlídání, ale zvykli si, že jsou spolu i když já nemůžu
a vydrželo jim to

takže ti radím, zaveď pravidla, vysvětli i babičce, jestli to jde, že nechceš, aby u ní byl, když ho chceš doma, že pak není ani s tebou ani s bráchou, že si i děti potřebují zvyknout na to, že na ně není vždycky 100% čas
a taky - když se mu babička věnuje jak jen to jde, on už je velký a potřebuje být chvilku i sám a hrát si po svým, takže přijde domů a předpokládám, že nemá ani moc chuť na nějakou tvou pozornost, a pak mu to dojde třeba před spaním a to už je dost pozdě
takže radím omezit a vysvětlit to všem, i jemu, už to pochopí
a navíc třeba rád uslyší, že je ti bez něj smutno, že ho máš ráda a chceš být s ním, chceš ho mít blízko, i když vaříš, přebaluješ... a stejně tak malý bráška, že je mu bez velkýho brášky smutno

jinak by mohly vztahy i do budoucna skřípat