Slavíme s manželem narozeniny společně (já mám v prosinci, což je na houby, nikdo nemá čas, oslava se jim nehodí, tak ji máme v březnu), a fakt si to užíváme. Pozveme rodiče, oba sourozence, dědu, pořádně uklidíme (jednou ročně je to fakt potřeba ), nachystáme nějaké dobré chlebíčky, jednohubky, já se vyřádím s děláním dortu, všichni pokecáme, posmějeme se...skoro nepijeme, protože všichni buď řídí, nebo nepijou, jsou nezletilí nebo kojící. Mám naše oslavy ráda, neberu to jako zlo, ale jako příjemno.
Nevím, jaké vztahy mají tví sourozenci mezi sebou, pokud se opravdu nesnesou a na ulici se ani nepozdraví, pak jsou samozřejmě rady o tom, že se třeba na oslavě sblíží úplně na houby. Buď prostě pozvi toho, kterého máš radši a tomu druhému řekni, že ho samozřejmě zveš taky, ale že tam bude i sourozenec, tak ať se rozhodně, jestli přijde. Žádná křeč, žádné výčitky. My letos mého otce taky nezveme, místo něho přijde mamčin přítel (který by nepřišel, kdyby tam byl můj otec).