Přemýšlela jsem, jak pojmout svou odpověď na tvou otázku. Problém je v tom, že když to chci napsat ve zkratce, bude to velmi zjednodušené, ale pokusím se to aspoň nastínit... Pokud se ptáme, jak se dá změnit homosexuální sexuální orientace, musíme se nejprve ptát po příčinách. Pokud jsme přesvědčení, že sexuální orientace je vrozená záležitost, tak je skutečně bezpředmětné se zabývat její nápravou - stačí říct dotyčnému "smiř se s tím". Pokud ale tomu rozumíme tak, že sexuální orientace má multifaktorální příčiny, mezi které patří příčiny biologické, psychologické a sociální, pak už se nám to začne jevit v jiném světle. Všimni si, že píši i biologické příčiny. Nemyslím tím ovšem nějaký "zázračný gen", který z člověka "vyrobí homosexuála". Dovolím si jedno přirovnání - i u alkoholiků se mluví o biologických příčinách jejich nemoci ve smyslu sklonu k závislostem, to ale neznamená, že se dotyčný stát alkoholikem musí (upozorňuji, že alkoholismus je nemoc, nikoliv nadávka). Vrozené biologické dispozice mohou být ve smyslu sklonu k určitému typu reagování, citlivosti atp., to by bylo na dlouho. Pak jsou tu psychologické a sociologické příčiny. Je otázkou, co vše do nich zahrnout. Může do nich patřit to, v jaké rodině dítě vyrostlo a jaké byly v této rodině vzorce chování. Velmi často v anamnéze homosexuála najdete sexuální zneužití v dětství (cca 4x častěji) - tím nemyslím nutně v rodině. Mezi dalšími příčinami mohou být přirozená citlivost u chlapce, která je v naší společnosti shazovaná jako "zženštilé chování"... Co se týče možných psycho-sociálních příčin, seznam by byl docela dlouhý.
Co se týče terapie, nemá smysl se o ni pokoušet, pokud o ni dotyčný sám nestojí. Ale existují lidé, kteří byť se cítí přitahování ke stejnému pohlaví, tuto "orientaci" nepřijímají. Dalo by se zjednodušeně říci, že jsou homosexuálové, ale ne gayové. Podle mnohých terapeutů změna je možná, pokud je k ní dotyčný vysoce motivován a je ochoten přimout fakt, že to je běh na dlouhou trať. Problém je, že u nás je velmi těžké najít terapeuta, který by byl ochoten v tomto klientovi pomoci a navíc měl v této oblasti zkušenosti. Co se týče úspěšnosti, tak zahraniční terapeuti uvádějí různou úspěšnost - nejméně jsem našla 20% a nejvíce 50%. (To je mmch podobné, jako u alkoholismu... )
Pár poznámek co mě napadají na závěr: Nesouhlas s tím, že homosexualita je v životě člověka nezvratná záležitost, není homofobie. Homofobie je iracionální strach z homosexuálity či homosexuálů, která přechází až v nenácvistné postoje či jednání. To, že člověk nazírá z medicínského, psychologického či morálního hlediska na homosexualitu jinak, než je prezentováno v médiích, není ani zločin, ani morální vada, je to prostě jiný názor.
Překvapuje mne, když "tolerantní lidé" ve chvíli, kdy někdo svůj názor vyjádří, své tolerantní přesvědčení odhodí a začnou mluvit o "hnusu fialovém", církvi, která se "do toho sere" a podobně. Chápala bych takové postoje vůči lidem, kteří nenávidí homosexuály jako lidi, chtělí prosadit zákony, na základě kterých by byli vězněni či vykastrováni a tak podobně - pak bych byla první, kdo by se postavil za jejich obranu. Ale my jsme v jiné situac, ve které přesto, že mám na věc jiný názor, jsou moje děti vystaveny tomu, co bych nazvala "homosexuální propagandou". Ale to už je jiné téma...