Holky mám nervy na pochodu... Všechno včetně vysavače je táta... Normálně mi začíná vadi tak manžela oslovovat. Jdeme ven a každé auto, autobus, jakýkoliv chla je táta, dokonce i letadlo... Prohlížíme si knížky a mašinky, auta, lodě, kola, motorky, na všechno slyším šíleným ječákem 2x táta.... Onií mluvi hrozně málo, ale tohle je fakt děs... Venku se za mnou všichni otáčejí jako kdyby ani tátu neměli, že ho všude označují... Kruci dyť já jsem za tu dobu co ti dva mluví slyšela máma jen jednou... když jim říkám, že je to auto a ne táta tak to po mě vysloveně řvou TÁTA TÁTA TÁTA... Kdyby to aspoň řekli normálním hlasem, ale oni to ječí jako by jim někdo stál na kulkách... Zazvoní pošťák letí ke dveříma táta, zazvoní mobil a táta, mluví se mnou moje mamka, a oni ji znají a zas je táta... No je to normální v 26 měsících...

Přitom si umí uklidit pokoj, dneska dokonce sami vysávali. Uklízí i obývák, naládují pračku, vyskládají myčku, umí si teď už i docela hezky hrát. Snažím se jim dost věnovat, Všechno děláme spolu. I ten úklid, já jim říkám co, kam dát. Co vyhodit. Sami si automaticky po sobě odnáší nádobí do kuchyně, vyhazují plíny po přebalování... Teď se začínají sami oblíkat. Vyslíkání jim jde.Boty mají blbé, ale když jim je rozepnu tak si je obují a já jen dopínám sucháče. Sami vyjdou schody nahoru i dolů, umí si sami zapnout setopbox a pustit si nahranou pohádku a nedělají to náhodně, to je vyzkoušené. Jen vůbec nechtějí mluvit... Umí ono zmiňované táta, máma (jsem slyšela teda jednou), brm (auto), ššš mašinka, tai (čaj), chro (prase), haf (pes), ham, mňam, dej, na, NE, kde a to je tak všechno... Z 99% je to jen samé áááá a táta... Kdy se to zlomí???

Nehledejte v to nic zlého... Mám nějakou depku... Ostatní děti v jejich věku mluví. Tady pod náma je chlapeček stejně starý a mluví celýma větama... To je u nás zatím jaksi v nedohlednu...