Jestli tomu dobře rozumím, jsou to dvojčata.... ta bývají v té řeči prý "pomalejší" - mají svojí řeč mezi sebou a s tou si vystačí.

Můj synek v těch cca dvou letech říkal asi patnáct slov (když jsem počítala brrm jako auto a brrm brrm jako náklaďák), u dr. mě vyděsil leták, že by měl těch slov říkat padesát. Tak jsem to s ní probírala a ona říkala, že to je orientační, a že ještě vyčkáme, neb synek je nedonošený (podle rodného listu mu byly ty dva roky, ale ve skutečnosti to pořád bylo 26 měsíců) a vyrůstá v dvojjazyčném prostředí (česká rodina v Kalifornii). Já si msylím, že vzhledem k tomu, že jsou dvojčata, tak se to taky musí brát trošku s rezervou.

Nicméně - co zkoumala a co říkala, že by měl dělat - projevovat snahy o komunikaci - i kdyby to bylo rukama nohama, tak oční kontakt, posunky, citoslovce. Dávat slova do "vět" (táta - pá "tatínek je pryč"), rozumět složitějším (dvoufázovým) příkazům "seber hračku a dej jí do krabice". Měl by reagovat na svoje jméno.

Tvoji kluci vypadají jinak jako hodně šikovní, s oblíkáním kolikrát zápasí tříleté děti, vyklízení myčky - tj. vědí co kam patří, uklízení plen - to vše mi přijde super. Pokud splňují ty podmínky co píšu nahoře, tak buď v klidu.
Možná s nimi zkus víc mluvit (když syn řekl "brrm", já odpověděla "ano, tam jede červené auto"), a zkusila bych je na jaře brát víc ven - u mého synka se to hodně zlomilo pak ve školce (32 měsíců) - tam děti a učitelky jeho brrm brrm tútú nerozuměly a holt musel začít používat "lidskou" řeč. My (rodiče) jsme doma rozuměli, tak co by se namáhal, že.