Jo, to kojení byl taky můj problém. Ten pocit, že bez tebe umře hlady (neumře, to je jasný), že se mi ani nesmí nic stát, že nemůžu nikam odjet sama. A šílený strach o dítě, že se mu něco stane. Jakmile jsem dokojila, odjeli jsme na týden bez něj pryč a mě se strašně ulevilo. Zvládla jsem to bez lékařské pomoci, ale s podporou rodiny.
Na druhý dítě se nějak necítím, asi na to nemám, znovu být uvázáná u kočárku.