Znam to, já to tedy brala jako své selhání ale co tu čtu, měla jsem asi zajít k odborníkovi.. Nebyla jsem šťastná po porodu, byla jsem vyděšená, že mám ten uzlíček na starost a neumím ho nakrmit, utěšit, že nejsem šťastná,.. děsilo mě, že jsem k tomu mrňouskovi nějak neměla vztah - byla jsem překvapená jak vypadá,.. láska se vyvíjela až postupně. Doma nesnáším péči o domácnost a ten ubíjející koloběh, který nikdo nedoceňuje, ale dítko miluju, jsem teď už šťastná, že ho máme - budou mu dva roky. Nejhorší byl asi první půlrok