Přidat odpověď
no, já jsem kapku hysterajda, takže když mi dítko něco takového provede, seřvu ho tak že by pes od něj kůrku nevzal (mojí reakcí na strach je řev, blbý, vím to) - třeba když čtyřletá dcera která ví že nesmí a nikdy nezkouší přecházet ulici sama - mi do té silnice vběhla protože bylo poprvé čerstvě nasněžíno a nevšimla si rozdílu mezi chodníkem a silnicí - to bylo vyloženě z nepozornosti, i tak jsem byla z toho do vrtule..... No ale pak se zklidním (trochu) a vysvětluju (nahlas ale bez řvaní) co a proč a proč ne, a hlavně proč se zlobím. Dcera na to kňourá "jo" a "já vím" a "já už to dělat nebudu". Nakonec když mi dojdou slova vyčká asi 10 sekund a zeptá se mě "mami máš mě ráda?".... no a co jí na to mám říct? Jasně že ji mám ráda, tak jsme si to vyjasnily a hotovo (obvykle se k tomu vracíme ještě večer nebo další den abych měla jistotu že ví o čem to bylo).
Ale některé věci bych mohla opakovat do nekonečna a stejně to nebude mít efekt. Dupání, honění se v bytě a pištění v příšerných frekvencích, hrkání nábytkem (mi z toho jde mráz po zádech), povalování hraček po zemi...... tam to nějak nefunguje, takže taky asi vychovávám blbě.
Předchozí