RaR jsem četla a líbilo se mi to moc. Ale zároveň jsem cholerička, máme to v rodině - děda, máma a já - a se svým starším synem si někdy vážně nevím rady. Dneska jsem mu po dlouhé době dala facku (ach jo, no jo, je mu 3,5, vystřelila mi prostě ruka). Myla jsem nádobí a on se handrkoval s mladším bráchou, že na tabuli nebudou kreslit spolu, jen on (ten starší) sám. Po slovním vyjednávání od dřezu jsem přišla až k nim, vzala krabičku s křídami, kterou starší mladšímu stále upíral a chtěla ji přistrčit mladšímu. Starší se se mnou o krabičku začal rvát. No už jsem toho měla fakt dost a jednu mu natáhla. Mrzí mě to moc, ale někdy prostě neudržím nervy. Věřím, že to šlo řešit lépe, určitě ano. Ale zkrátka na vždy na to člověk má. Ze mě asi ten skvělý respektující rodič nebude nikdy, zvlášť ne s takovým pacholkem tvrdohlavým (to má po mně!). Ale potěšilo mě, že v tom nelítám sama, že nás "hrozných rodičů" je asi celá řada.