Neboj, nikdo nejsme dokonalý.

Já jsem třeba přesvědčená a to prosím na praktickém případu svého dítěte, že násilí plodí jen násilí, ale jak jsem zmínila, taky ujedu a hvízdnu mu jí přes zadek (doufám, že až bude bez plínek, už to nebudu mít zapotřebí). Mám ale radost z každé situace, kdy to v sobě ovládnu. No, někdo je štástné děcko, které mělo možnost poznat co je respektování jeden druhého, někdo né. A pro nás co s tím bojujeme jsou knihy, ve kterých se mužeme inspirovat.

Když kluka majznu, hned mi to vrátí a to se mi nelíbí! Nechci aby si myslel, že takhle se normálně řeší konflikty a proto se snažím a pracuji na sobě a chci takové situace řešit jinak.

Pokud se někdo cítí dobře s tím, že dítě sem tam plácne, OK.