Suzy, souhlas i u nás je to tak podobně a já jsem strašně ráda, že mi tu ta knížka byla doporučena a že jsem jí dostala do ruky právě včas. HOdně na to vsázím hlavné do budoucna. I ted´ vidím, že i malému to dává. Měla jsem takový téžší začátky těhotenství a občas jsem vybuchla pro kravinu a plácla ho po zadku. Ale hned mi to vrátil a mě to jednak mrzelo, že jsem se k tomu úchýlila a nebo že jsem mu ukázala takový nešikovný řešení. Protože my už určitě více jak pul roku si umíme říci své pocity. I malý sám příjde a poví "Jáša zobí maminku, maminka nedovolí" a tváří se u toho srááášně naštvaně. V překladu je to, že se na mě pro něco zlobí a tak se to snažíme vysvětlit, proč tomu tak je a jestli náhodou se to třeba nedá nějak vyřešit a když nedá, tak se zlobí tak jako já, jen chvilku a pak vymyslí něco nového. Vždy mě taková situace potěší a jsem ráda, že jsme to zvládli bez vřískání a vztekání. I když takové situace u nás doma, asi jako všude máme i my. Ale prosté snažíme se tomu předcházet a myslím, že jsme úspéšní. Zatím obchod´áky zvládáme bez scén, i když ten čas klíd´o ještĚ muže přijít, to vím. Nikdy ho netahám na nákup, když není čerstvý ani po návštěvách ani prostě za věcma, které mi jsou zrovna potřeba. Samozřejmě, jsou situace, kdy to nejde! ... a scéně se nevyhneme. Ale pokud to lze, snažíme se přizpusobovat. S druhým dítětem to asi pujde huře, ale co jde tak pečlivě zvažujeme, jestli se to dá naplánovat na vyhovující čas či nikoliv. Ušetříme tak sebe samé.