Já mám tedy tříletou s panickým strachem z lékařů a psů a je to mazec a nepohnu s tím. Jednou jí vykloubenou ručičku nahazovali bez anestezie a léků, podruhé se zas při odběru krve nemohly trefit a dělali to navíckrát, no nelze se divit. Čeká nás velké vyšetření s podezřením na refluxík, alergie, odběr krve. Rozhodla jsem se (a klidně mě ukamenujte) po dohodě s lékařkou, že dceři dáme malé množství diazepamu. Že ten stres by byl pro ni tak strašný, že by to fakt nezvládla, pozvracela by se, omdlela. U tahle velkého kluka bych zkusila metodu počítání, to pomáhá mně- asi takhle- ta bolest bude trvat tak dlouho, až napočítáš do.....deseti. Zkus si to tady takhle vypočítat a uvidíš jak je to krátký. Je to kratší, než když sis onehdy rozbil to koleno a bolí to míň. Taky pomáhá srovnat tuhle bolest s něčím jiným, předpokládám, že dostane injekci- takže srovnat např. s píchnutím od včely- to jsi přeci už zažil a ta injekce bolí mnohem míň a pak už nic neucítíš. Deseti leté děti jsou realisti, na lži ti neskočí a s tou důvěrou s tebou musím jenom souhlasit. Všechno bych pořádně probrala-hlavně čeho se nejvíc bojí- a´t ti to na rovinu řekne a srovnávala bych tu bolest s tím, co už zažil.