Zkusím Sofii. Jinak dvojče nám omdlelo na odběru krve. Od té doby brečí.

Ale kdyby brečel, prostě mu tečou slzy a naopak tu hrůzu drží v sobě. Dneska byl na odstranění velkého mateřského znaménka a prohlásil, že žádné injekce, že bolest vydrží a vydržel. Nebolí to dlouho, ale není to příjemné, stejně jako se chovám k bráchovi - chovám se k němu. Nemusel, mohl, ale znaménko bylo velké, ochlupené a chtěl se ho zbavit.
Už ho má pryč, chlapák můj statečnej.

Celou dobu jsem ho držela za ruku, byl úplně zpocenej. Zubaře se nebojí ani trochu, naopak se mu na klinice líbilo, dohodli jsme se na zubní hygienistce, jeho zajímá, co je špatně.

A pak ten druhej šmoula )