Terezo,

on se bude muset, se svym strachem naucit pracovat. Me pomaha se zabavit necim jinym. Minule, na odberu vajicek na IVF. tak jsem sama navrhla sestricce, ze ji budu vypravet o Praze. Stejne jsem se po zakroku stresem a bolesti pozvracela.

Syn byl jedenckrat operovany k tomu vecne chodime na nejaky vysetreni a odbery krve. je mu pet a k tomu ma mentalni postizeni, me pomaha ze mi plne duveruje, ze mu nelzu. Rozhodne se nabranim lekum na tiseni bolesti. treba minule jsem sli jenom na kotrolu, doktor ho chtel jeste poslat na odber krve. jenomze jsem pred tim synovi, rekla ze zadnou injekci nedostane. Tak jsem na tom odberu byli az dneska. Bohuzel nas nechali asi 10 min. cekat uz v ty mistnosti na odbery. Syn zacal byt dost nervozni, sice jsem prohlidli vsechny obrazky na zdi probrali, jaky obrazek si veme domu. Prece jenom se dost cukal. Docela jsem mi libil pristup laborantky, ktera mu rika, ze vi ze se boji, ze muze klidne brecet, ale at sebou nekope, ze to bude akorat horsi.. Po inekci chodime do cukrarny, coz od zubare nepujde, ale nejaky uplatecek jiste vymyslis.

Stejne priste se dohodnu, ze nejdriv budeme radeji cekat v cekarne nez v ordinaci. Vzdycky vsude chodim s nim budu to delat, dokud nebudu mit pocit, ze je to nutne, manzel se mnou taky chodi vsude, ne k zubari.
Takze hlavne musi byt pocit, ze chapes a sanzit se ho zabavit necim jinym..