Dobrý den, po přečtení článku mě "vyhecovalo" odepsat. Popsané problémy naprosto chápu, protože jsem si to prožila (a ještě mimořádně prožívám) úplně stejně. Hlavně s dvojčetem "A". Mám také dva kluky a jak jsem psala, převážně první kluk velmi zlobil. Pral se, nosil poznámky, vyrušoval (upozorňoval na sebe), zlobil své dvojče - vyprovokoval ho ke spolupráci. Mohla bych psát romány. Měla jsem velké štěstí v první a druhé třídě na třídní učitelku. Měla zájem spolupracovat (i já). Skončili jsme v PPP a musím říct, že výsledky jsou již vidět. Dostali jsme různá procvičování, testíky, hry - prostě jsem ráda, že jsem tam se syny začala chodit. Brzy bude klukům deset let a práce, nebo spíš dřína (po úkolech děláme ještě navíc procvičování do PPP) je znát. Věřte, že né vždy to bylo lehké, ale "poprali" jsme se s tím. Na konci třetí třídy bych řekla, že se začalo "áčko" snažit, že prostě začalo "dozrávat" a dalo si více říct. Čtvrtou třídu kluci začali opět divočeji, ale dnes mohu říct, že se zase zklidnili. Asi prázdniny ). Držím Vaší dceři pěsti, a přeji jí mnoho síly a pevných nervů. Určitě je skvělá máma a PPP s kluky zvládne. Za sebe doporučuji neodkládat návštěvu. Pomůže to, jak jí (ač se to zpočátku nezdá), tak klukům (zklidnění, úlevy při testech, čtení), tak i učitelce. Toť má zkušenost ;-)