Zdravím,

to je dobrý dotaz, protože můj syn to dělá taky, ale ne v takové míře ani to není tak intenzívní. To, co popisujete hraničí s obsesí a napadá mě i Aspergerův syndrom, ale tam by muselo být více příznaků, což u nás není Jde o to, že některé děti potřebují mít určité rituály, které jim poskytují pocit bezpečí. Jakákoli změna je dokáže hodně vykolejit a ve vašem případě bych to viděla tak, že dcera se nedokáže smířit se ztrátou, hromadí a shromažďuje, protože ulpívá na něčem hmotném, co ji dodává pocit jistoty a bezpečí a nedokáže to opustit, vzdát se toho. Pro ni je to jako by přišla o něco cenného, je to pro ni zřejmě bolestné. Striktně ji to zakazovat a dávat najevo své nepochopení jí asi moc nepomůže. Samozřejmě nemůžete mít z bytu skladiště, ale víte, co řekl můj manžel synovi, který si dokonce jednou i schoval kousek kůže z vlastní paty? Že si má ty obaly od tyčinek nebo bonbónků vyfotit a může si schovávat ty obrázky Synovi je 5 let a už je to lepší, vysvětlili jsme mu to v klidu a momentálně je pokoj, uvidíme, jak se to bude vyvíjet dál. Tak moc držím palce, abyste to zvládli a pokud by to bylo nějaké opravdu extrémní, poradila bych se rozhodně s dětským psychologem! Děti jsou hodně citlivé a vnímavé a kdo ví, odkud to všechno v nich pochází! Ony často moc dobře ví, co a proč dělají...