Váš dotaz mě moc zaujal...Mám také dvě větší dcery a kurážného,nebojácného syna.Hodně mi pomohla kniha ,,Nejšťastnější batole v okolí".Pomocí této knihy lépe chápu toho našeho tvrdohlavce.Také chodíme hodně ven a plavat.Právě na plavání začal být zlatíčko-instruktorky poslouchá ukázkově,učí se tam trpělivosti.jinak v menší míře máme to samé,ale rozdíl je v pravidelnosti-ve stejný čas jí,hraje si,chodíme ven a spát také poměrně krásný čas kolem 20hodiny.(většinou dříve-čteme pohádky)Ve skratce,naše komunikace-doporučení jako s kamarádem na bávštěvě(očemž diskutujeme s manželem ale funguje to)Sundáš si pyžamo sám-nebo ti ho sundím sama? -to samé pomalu s veškerou činností!Dávám mu vlastně na výběr a hodně hodně mluvíme...večer jsem opravdu unavená....všechno chce sám...vaří semnou,nalévá si polévku,připravuje skoro všechno semnou,uklidí nádobí do myčky...v noci se někdy budí -to si sám udělá pití a přijde k nám...3 roky mu budou za dva měsíce a musím říct že řevu a hádek je doma méně po téhle taktice...no snad Vám to trošku pomůže...(chápu jak se cítíte,sama vidím reakce okolí na kurážné dítě,a ty hlášky že dřív by ho seřezali ....)