Dobrý den,
máme dítě s podobnou poruchou v dlouhodobé PP, které má autismus, ADHD a chování dost nic moc. Dali jsme ho na domácí školu, učilo se celkem, ale chování to nezměnilo. Následně jsme zažili, že nám stejně bylo předhazováno, že pro něj děláme málo (i když jsme dřeli jako koně) a že dítě se chová nedobře, což se chovalo už předtím a což se chová dodnes. Takže naše řešení: hledali jsme po poradě se spec. pedag. centrem osvícenou pedagožku, která by byla ochotna dítko učit na běžné ZŠ, tato se našla, slibovala - v praxi ji ujížděly nervy, chovala se k dítěti strašně, dítě se velice v chování i učení zhoršilo. Psychiatr nám doporučil ve spolupráci s SPC integraci podle osnov ZŚ do spec. školy. Trochu jsme měli obavy, ale- Dítě se tam postupně zklidnilo (v rámci možností), učí se sice trochu hůře, ale již není našim cílem dostat z něj běžnou normu - jeho však nadmaximum (což také jde, ale má to také nedobrý vliv na chování dítěte a celkově na jeho i naši pohodu), ale jen to jeho maximum, které je prostě někde níže. (Do budoucna nutnost i proto, že úřady mu jednou budou pomáhat např. finančně nikoliv podle toho, co všechno umí, ale paradoxně - co mu všechno nejde. Takže když sice bude vše umět, ale chování bude vlivem postižení a celoživotními následky rané deprivace stále špatné (neboli ho člověk v rozvoji dokáže vytáhnout takříkajíc poněkud jednostranně) zbyde to pak na nejspíš na vás, jak psychicky, tak materiálně...a nikdo Vám nebude chtít moc pomáhat.
Pokud pak někdo dělá "opruz", že se mu málo věnujeme, tak mu dítko zkusíme při nejbližší příležitosti na pár hodin ponechat (např. v družině) a najednou ten stěžovatel vidí, že se dítěti naopak věnujeme hodně, že on to sotva zvládá...
Přeji Vám dobrou volbu a šťastnou plavbu pěstounskou péčí.