Dobry den,urcite nezoufejte,spolecne s manzelem jsme si adoptovali holcicku,dostali jsme ji jako miminko a nelitujem vubec niceho,dnes ji jsou dva roky a dela nam velkou radost,ve zkupine s nami byli pary,ktere uz sve vlastni deti meli a prez to byli obdarovani minkem apodotykam do osvojeni.Z Meho pohledu bezte do toho,fandim vam a nenechte se ovlivnit recmi druhych lidi ci vlastni rodiny,ba naopak rodina je ta,co by vas mela v techto zalezitostech naopak podporit,ne zrazovaT.Stykame se s rodici osvojenych i pestounskych deti a zadny z nich sveho rozhodnuti nelituje ba naopak,kazdy z nas by chtel adoptovat dalsi,akorad s druhym ditetem adoptivnim je to trosku slozitejsi nez kdyz adoptujete prvni,ale to,ze uz mate vlastni ditko,rozhodne prekazka neni.Preji vam hodne stesti,at uz adoptujete,ci ne,deti jsou tim nejkrasnejsim co nas v zivote potka,at uz je vlastni,ci nema kousek z nas,ale jsme mami od jejich prvnich krucku veskereho vyvoje,davame jim lasku a jestli je z nas,nebo neni,nehraje zadnou roli a kdyz uz,tak uplne minimalni.Otazka vychovy hraje orovskou roli a je to 95 procent,geny jsou opravdu tim poslednim co z vaseho detatka bude akam bude nasmerovano,jste to vy,kdo ho vede.DRZIM PALECKY