Taky jsem vyrůstal bez otce jen s matkou bez sourozenců. Neměl jsem s tím problém. Když se mě otec zřekl, nebo jak chcete zavrhnul, to už je jedno tak jsem se s tím prostě smířil a neměl jsem důvod po otci pátrat. Nyní s odstupem času (po 55 létech) se "Biologický otec" ozval a najednou si vzpoměl, že má syna. Když jsem ho tolik let neviděl a neznal jsem ho tak nevím proč bych po tolika létech měl pro mě cizímu člověku skákat kolem krku a utěšovat se že jsem konečně poznal toho kdo mě zplodil. Přitom možností se setkat měl spoustu.
Beru to prostě tak jak to je. Můj názor na věc je takový, že pokud někdo nechce tak se ho nesmí nutit a tak jak píše pisatel přede mnou je třeba se s tím vyrovnat a neotevírat staré věci.