Můj nejmladší syn, cokoli dostal, okamžitě rozebral. Bohužel ono to někdy nebylo určeno na rozebírání, takže složit to nešlo. Starší syn ty tendence měl taky, ale zas když pochopil, že už to pak nebude fungovat, tak mu to bylo líto. Starší syn se úplně klepe na všechno, co přestane fungovat, aby se do toho mohl podívat.
A mladšímu synovi, když byl v předškolním věku, kupovali takový autíčka, který se daly rozebrat - úplně všechno. Byl k tomu takový velký šroubovák, kleště. Ale nebyla to stavebnice, kterou musel nejdříve složit. Tohle bylo auto, které bylo vcelku a které mohl bez následků rozebrat. To ho bavilo strašně. Kupovali jsme to v hračkářství a žádná renomovaná značka to nebyla. Ta auta byla poměrně velká, učitě 30 cm na délku.
Vím, že to je těžký a s člověkem to cloumá, ale roztřískat mu na oplátku něco, co je jeho, se mi nezdá zrovna dobrý a výchovný. Až bude mít vztek, provede něco tobě, protože si bude myslet, že to je norma.
A pak taky píšeš, že jsi plně zaměstnaná mladším dítětem. Tak to se ten starší prostě nudí - škola to vyřeší.