Přidat odpověď
Ja automaticky v tezkych chvilich myslim na lidi v lagrech.... Takze jsem prezila krutou bolest achillovky v rozbite pohorce v zimnich horach, hlad, nejakou spinu, slabost ap. neresim, vzdycky si vzpomenu na ne, jak dlouho trpeli, jakou meli vyhlidku ap., ja vzdy proti nim vlastne jen chvili (nekolik dni) a VIM, ze pak bude uleva, teplo, jidlo a tak, tak je to jen neco jako dobrodruzna hra (i kdyz nekdy s nasledkama :))
Myslim, ze deti to mohou vnimat stejne, Pan Jezis trpel, mam ho rad, slavim jeho vzpominku, podobne jako na hrbitove nehrajeme na honku a v kostele v lavici nedelame kraviny a nejime ap. Takze tim, ze se podileji, jsou vcleneni do pribehu, maji z nej vice. Neceho se vzdaji ne ze maminka to chce, ale ze maji nejaky vztah k Panu Jezisi a proto jako projev/vzpominku/spoluucast na jeho obeti/utrpeni/lasce k nam se oni vzdaji neceho - to je mala obet proti jeho utrpeni, bolesti a obeti zivota.
Triletemu to asi podas trochu jinak, na druhou stranu nechapu, jestli je tak male dite zavisle na sladkostech, a neji proste to, co mu das. U nas jsou deti do 3 let bez cokolady, sladkosti ap., jogurty bile nebo s domaci marmeladou, ne sladka chemie. Berou to stejne jako desetilete nepiji pivo nebo vino, i kdyz my si pred nimi dame.
Předchozí